Krásné Březno - Ústecká zoologická zahrada se v posledních týdnech může pochlubit novými přírůstky. Jedná se o různorodou směs, počínaje zástupci ptáků, primátů či kopytníků, kteří jsou nejpočetnější.
Mládě antilopy jelení. Zdroj: Zoo Ústí nad Labem
„Na konci června, v rozmezí šesti dnů, se narodilo pět mláďat antilopy jelení. V přírodě se tento druh vyskytuje pouze na území Indie a Pákistánu a vyznačuje se výrazným pohlavním dimorfismem, takže samec se od samice pozná na první pohled. Jednak má výrazně tmavé zbarvení s bílým břichem, ale jednak se pyšní dlouhými, spirálovitě zakroucenými rohy," popsala tisková mluvčí zoo Věra Vrabcová.
„To však neplatí u mláďat, protože u malých samečků se hrbolky na hlavě objevují až zhruba ve dvou měsících, takže pohlaví naší pětice mláďat zatím neznáme," doplnil chovatel Josef Pospíchal a dodal: „Antilopy jelení se v ústecké zoo dobře množí, před 14 dny odcestovala čtyři mláďata z loňského roku do soukromého chovu. Momentálně tvoří skupinu desetiletý chovný samec, který k nám přišel v roce 2013 kvůli obměně krve, a pět samic ve věku 3 až 10 let, které mají každá po jednom mláděti, takže to u nich vypadá jako ve školce."
Ústecká zoo je významným chovatelem vzácných jelenů bělohubých, kteří jsou v Evropě chováni pouze sporadicky, podle aktuálních údajů www.zims.species360.org. je chová pouze 11 institucí v počtu 59 jedinců. „Naše zoo získala první zvířata, která pocházela z Tierparku Berlin a Zoo Rotterdam, v roce 2000. První mládě se narodilo po třech letech a od té doby je to více méně pravidelná záležitost. Naše odchovy obohatily např. Zoo Auvergne ve Francii či Safaripark Beekse Bergen v Holandsku. Na konci června se nám narodila dvě mláďata, takže ústecké současné stádo čítá 12 jedinců," sděluje Věra Vrabcová. Domovem jelenů bělohubých je východní část Tibetu, kde se pohybují ve výškách až do 5000 m n. m.
Přírůstek u jelenů bělohubých. Zdroj: Zoo Ústí nad Labem
Na začátku prázdnin (1. července) se narodilo také mládě drobných asijských jelínků muntžaků malých, kteří obývají horská území jihovýchodní Číny a Tchaj-wanu. Dospělí jedinci dosahují výšky 40-50 cm, takže mláďata jsou skutečně drobná. Patří k tzv. odkládacímu typu, což znamená, že v prvních dnech života je potomek ukryt v porostu o samotě a samice se k němu vrací na kojení. „Toto mládě si místo na odložení našlo v husté vegetaci mimo výběh, ale k matce se vrací. Naše chovná skupina čítá jednoho samce a dvě samice, které pravidelně rodí mláďata. Aktuálně se skupinka může pohybovat i ve vedlejším výběhu tapírů jihoamerických, kde jsou husté rododendronové keře," usmála se Věra Vrabcová.
„Všechny tři druhy kopytníků jsou zapsány v Mezinárodní červené knize ohrožených druhů, proto jsou úspěchy při odchovech mláďat o to cennější," dodala na závěr Věra Vrabcová.
