Ústecký kraj - V Ústeckém kraji řeší vodohospodáři problematiku zatápění důlních jam po těžbě uhlí, u nichž dojde v následujícím období k ukončení jejich provozu. Pro všechny doly byl zpracován a schválen souhrnný plán sanací a rekultivací. Tyto plány u všech lokalit počítaly s tím, že budou zbytkové jámy povrchových dolů rekultivovány pomocí tzv. hydrické rekultivace, což znamená, že vzniknou umělá jezera a kolem nich plochy zeleně.
S problematikou suchých období souvisejících s klimatickou změnou si vodohospodáři kladli otázku, zda bude na zatopení a následné provozování jezer dostatek vody a zda bude provoz jezer udržitelný. Proto se na vládní úrovni začala řešit problematika způsobu rekultivace zbytkových jam povrchových dolů. S tím souvisí nutnost prověření možností zatopení a následného provozu jezer. Vláda proto několika usneseními uložila úkoly, které měly tuto problematiku prověřit nejen po vodohospodářské stránce.
Lomy ČSA a Vršany projdou přirozeným vývojem
„V minulých letech jsme se podíleli na zpracování studií, které vyhodnotily možnost zatopení zbytkových jam hnědouhelných dolů v severozápadních Čechách. Studie prověřily, že zatopit zbytkové jámy lomů ČSA a Vršany není efektivní, protože by udržení tohoto stavu znamenalo trvalé vysoké provozní náklady a negativní ovlivnění vodních zdrojů. Vláda České republiky proto rozhodla, že vývoj hladiny vody v těchto zbytkových jámách bude ponechán přirozenému vývoji. Přirozenému vývoji bude ponechána i část ostatních ploch, část ploch bude využitelná pro energetiku a průmysl,“ uvedlo vedení Povodí Ohře.
Budoucnost lomů Bílina a Libouš
O způsobu využití zbytkových jam lomů Bílina a Libouš se bude rozhodovat v blízkém období. Vláda České republiky uložila svým usnesením č. 298 ze dne 7. května 2024 zpracování studií, které na základě nových průzkumů podrobněji prověří vodohospodářská pozitiva i negativa zatopení a následného využití zbytkové jámy lomu Bílina. Dále studie prověří možnosti technického řešení propojení zbytkové jámy lomu Libouš s vodním dílem Nechranice a vodohospodářský efekt tohoto propojení v České republice i v SRN. Studie se v současné době zpracovávají, na ně budou navazovat další kroky vedoucí k finálnímu rozhodnutí.
Lepší zvládání extrémních hydrologických jevů
„Propojením jezera Libouš s Nechranicemi by došlo k posílení vodohospodářských přínosů stávajícího vodního díla Nechranice. Zesílila by zásobní funkce, což by přispělo k možnému omezení zemědělského sucha, zachování dostatečných průtoků ve vodních tocích po delší dobu než dosud a případně k dalšímu využití podle budoucích potřeb vody. Došlo by k akumulaci až 199 mil. m3 vody v jezeře Libouš. Celý tento objem však není využitelný. Míra jeho využitelnosti se prověřuje dokončovanými studiemi,“ vysvětluje Povodí Ohře.
Retenční prostor na vodním díle hraje zásadní roli v možnosti snížení kulminačních průtoků při povodních. V současnosti hraje vodní nádrž Nechranice dominantní úlohu v protipovodňové ochraně na dolní Ohři. Zvětšením retenčního prostoru se možnost operativního řízení při povodni navýší. Za současné situace vodní nádrž Nechranice poskytuje níže ležícímu území ochranu před povodněmi na necelou teoretickou dvacetiletou vodu. Po propojení s jezerem Libouš bude ochrana území pod hrází na téměř padesátiletou vodu a rovněž pro stoletou vodu je transformační účinek velmi významný. Podmínkou pro využití retenčního potenciálu jezera Libouš pro transformaci povodní je propojení vodních ploch otevřeným kanálem. Kapacita štoly není pro převádění povodňových průtoků dostatečná.
