Litoměřice - Labradorka Milly, canisterapeutický pes v litoměřické nemocnici Krajské zdravotní, pod vedením fyzioterapeutky Pavly Struhové přináší pacientům nejen radost a psychickou podporu, ale také často výrazné fyzické zlepšení. Její přítomnost se stala pevnou součástí rehabilitační péče napříč různými postiženími a přispívá k tomu, aby nemocniční prostředí bylo pro pacienty vlídným, klidným a bezpečným místem.
Fyzioterapeutka Pavla Struhová, DiS., má ke psům blízko celý život a při pořizování štěněte přemýšlela, jak spojit svou profesi a práci se zvířaty. Myšlenka zkusit canisterapii na odděleních litoměřické nemocnice byla logická. Když si před lety jela pro štěně, vybírala už takové, které by svou povahou mohlo tuto náročnou roli zvládnout. „Brala jsem to s pokorou. Říkala jsem si: když to nepůjde, tak to nepůjde. Ale Milly se od začátku projevovala jako citlivý kliďas,“ vypráví Pavla Struhová.
Foto: Krajská zdravotní
Následoval dlouhý proces přípravy – od klasické kynologie až po specializované semináře, kde se trénují psi pro terapeutickou práci. Milly byla testována odborníky nejen na poslušnost a vyrovnanost, ale také na reakce v nestandardních situacích, přítomnost cizích lidí, ruch a stresové momenty. První zkoušku mohla skládat v osmnácti měsících, což je věk oficiální dospělosti pro psy středních plemen. Testy úspěšně splnila a po třech letech si ji zopakovala. Dnes je jí šest let a podle své paničky se s věkem ještě více zklidnila a práci v nemocnici zvládá s naprostou jistotou.
Zpočátku docházela Milly do nemocnice bez oficiálního zařazení, postupně však vedení nemocnice i kolegové zjistili, jak velkým je přínosem. Dnes se tu etablovala, má nemocnicí hrazené krmivo a potřebné pojištění, jež je nezbytné při práci ve zdravotnickém provozu. „Je to čtyřicetikilová fenka. Stačí, aby omylem do něčeho strčila, a máte problém. A stejně i ona – nemocniční prostředí není bez rizika ani pro zvíře,“ vysvětluje Struhová.
Foto: Krajská zdravotní
Součástí práce canisterapeutky je i správný výběr pacientů. Kromě lékařů a sester spolupracuje Pavla Struhová také s místní kaplankou, která často zná pacienty z návštěv na pokojích a může doporučit ty, pro které může být kontakt se psem významnou emoční podporou. Některé pacienty motivuje vzpomínka na jejich vlastního psa, jiným pomáhá překonat osamělost nebo úzkost spojenou s hospitalizací. „Občas kaplanka přijde a řekne: Tady by to mohlo krásně fungovat. A většinou má pravdu,“ dodává Struhová.
„U starších pacientů a u pacientů vyrovnávajících se s vážnou ztrátou zdraví nebo blízké osoby, nebo i pouze odloučením se od ní, je důležité ošetřit oblast bolestí obnažených emocí podnětnými prožitky. A pes je odpradávna zkušeností ověřené zvíře, které toto dokáže. Jeho výhodou je i to, že neumí mluvit, takže si nedělá hlavu s hledáním slov ani výčitky, jestli něco slovem nepokazil. Jeho terapeutický potenciál je naznačen i v biblickém příběhu o mládenci Tobiášovi, kterého na cestě za štěstím a uzdravením doprovázel archanděl Rafael a právě i ten pes,“ popisuje význam canisterapie kaplanka litoměřické nemocnice Mgr. Vlasta Klekerová.
Pavla Struhová s labradorkou Milly u pacienta po mozkové mrtvici. Foto: Krajská zdravotní
Canisterapie v litoměřické nemocnici přináší výsledky, které překvapí i odborníky. U pacientů po úrazech nebo mozkových příhodách se díky psímu kontaktu někdy aktivuje regenerace, kterou běžná terapie do té doby nevyvolala. Příkladem může být zdejší pacient po mozkové mrtvici: „Jakmile začal hladit Milly, ruka, která byla skoro nehybná, najednou začala reagovat. Bylo to vidět okamžitě,“ vzpomíná Struhová na jeden z případů. Podobných příběhů je podle ní mnoho – někdy jde o fyzické zlepšení, jindy o nárůst motivace, kdy pacient najednou chce cvičit a aktivně se zapojit do rehabilitace.
„Pavla Struhová s labradorkou Milly jsou již nepostradatelnou součástí celé nemocnici a já si jejich práce nesmírně vážím. Je krásné vidět a slyšet zpětnou vazbu pacientů, když se svěří, že jejich psychické problémy mizí, motorika se zlepšuje, těší se na další den a spolupráci s nimi,“ chválí Lenka Robouská, vrchní sestra rehabilitačního oddělení litoměřické nemocnice.
Milly se díky pravidelným kontrolám a kompletnímu očkování může pohybovat i v citlivějších částech nemocnice, pokud to zdravotní stav pacientů dovolí. Výjimečně tak zavítala i na ARO.
O canisterapii je v nemocnici značný zájem. Pavla plánuje rozšířit svůj tým o dalšího psa: „Mám už zažádáno o nové štěňátko. Ráda bych, aby na příští zkoušky šla už nová labradorka. Milly je šest let a kolem deseti let psi většinou pracovní aktivitu končí. Chci, aby měla klidný psí důchod,“ vypráví o svých dalších plánech. Díky tomuto má canisterapie v litoměřické nemocnici šanci pokračovat i v dalších letech. Pokud vše půjde podle představ, budou pacienty brzy navštěvovat labradorky dvě.
V současné době využívají canisterapii nemocnice po celé České republice. V litoměřické nemocnici je situace unikátní tím, že ji realizuje interní diplomovaná sestra rehabilitačního oddělení.
Co je canisterapie:
Canisterapie je forma terapeutické metody, která využívá pozitivního a komplexního působení speciálně vedeného a cvičeného psa na psychický, fyzický a sociální stav člověka. Název pochází z latinského slova canis (pes) a slova terapie (léčba).
Hlavní účel a přínosy:
Hlavním účelem canisterapie je pomáhat pacientům uvolnit se, zbavit se napětí, uzavřenosti nebo obav z projevu. Mezi konkrétní bonusy patří:
- Psychická podpora: Zlepšuje náladu, přináší radost a pomáhá s komunikací a psychikou pacientů, včetně dětí a seniorů.
- Fyzické zlepšení: Působí na svalové napětí (spasmy), ulevuje od bolesti, prohřívá svaly (pes má vyšší tělesnou teplotu), zlepšuje jemnou a hrubou motoriku a koordinaci pohybů.
- Rozvoj dovedností: Pes funguje jako motivace k aktivitě a hře, což pomáhá při nácviku různých dovedností a rozšiřování slovní zásoby, často formou hry.
- Sociální interakce: Pomáhá získávat sebevědomí, zodpovědnost a snahu zapojit se do společnosti.
Historie canisterapie:
První zaznamenané využití psa jako terapeutické podpory pochází z 9. století z Belgie. Klíčový moment nastal v moderní historii roku 1969, kdy americký psycholog Boris Levinson objevil léčebný potenciál psa při své práci s dětmi. Terminologie canisterapie byla v tuzemsku zavedena v roce 1993.
