Mostecko – Pamatujete vlnu solidarity s malou Madlenkou, která nutně potřebovala dárce kostní dřeně? Právě díky výzvě #ProMadlenku k zapsání do registru dárců kostní dřeně do registru vstoupili před půl rokem tisíce nových dárců. Vlna registrů se rozjela i v Litvínově a Mostě. Neustává a hlavně nese úspěch.
Nábory na Mostecku, ale i v okolních okresech připravuje Edita Žďánská, která neúnavně jezdí s registrem po různých městských, sportovních a kulturních akcích. Během posledního roku při jejích náborech vstoupilo do registru 400 nových členů. Na sociálních sítích založila skupinu Zelená vlna, kde o všem informuje. Nejbližší další nábor se koná ve čtvrtek 30. října přímo v mostecké nemocnici, a to od 13.30 do 17.30 hodin.
Do národního registru dárců kostní dřeně mohou vstoupit zdraví lidé ve věku 18 až 35 let. Šance, že jednou budou vyzváni k tomu, aby krvetvorné buňky skutečně darovali, je mizivá. Statisticky daruje jen 1 % registrovaných. I proto je podle Edity Žďánské neskutečné, že z náboru, který se uskutečnil na jaře v litvínovské Sportovní škole, vzešel jedinec, u kterého se našla shoda.
Oním vyvoleným je devatenáctiletý Filip Kuda. „O náboru jsem se dozvěděl od mamky, tak jsem šel. Teď když mi volali, že se našla shoda a ať přijedu do nemocnice v Ústí na další testy, přiznávám, že mám trochu obavy. Když jsem o tom říkal kamarádům, tak se přiznali, že by do toho nešli. Ale ač se trochu bojím, cítím, že je to má povinnost," říká mladík. Ten teď bude čekat tři měsíce na vyhodnocení testů, zda se opravdu jeho krev shoduje potřebnými deseti znaky, aby skutečně krvetvorné buňky případně kostní dřeň daroval. „Nevybral jsem si, zda jsem ochotný podstoupit první nebo druhou možnost, zaškrtl jsem, ať vyberou lékaři, co je v mém případě vhodnější," dodal Filip Kuda.
Veronika Heveriová (vpravo) nevynechá žádný nábor, který organizuje Edita Žďánská (uprostřed).
To za pár měsíců pětatřicetiletá Veronika Heveriová má už darování za sebou. Je z Mostu a bude to v listopadu rok, kdy jí zazvonil telefon, že je vhodný dárce. „V tu chvíli jsem pocítila obrovskou zodpovědnost. Jela jsem do Ústí na testy a když mi za tři měsíce volalo číslo z Plzně, bylo mi jasné, že to vyšlo a shoda je," vzpomíná na události posledních měsíců. Dodává, že byla hodně nervózní z toho, že vše trvá a měla pocit, že by pro pacienta, o němž ví pouze to, že je z Čech, měla krvetvorné buňky darovat co nejdříve. „Ale prý to nelze urychlit. Odběr se nakonec uskutečnil až v březnu. A přestože teď už vím, že onen pacient má vše za sebou, nemám odvahu volat do Plzně, aby mi řekli, zda se moje buňky ujaly, nebo ne," přiznává mladá dáma. Po pěti letech od transfuze ji může kontaktovat onen pacient.
Jak vše probíhá od momentu, kdy se shoda ukáže, popsala Veronika Heveriová v rozhovoru s Editou Žďánskou, který společně natočily na břehu jezera Most. „Když se skutečně stanete dárcem, máte snahu získávat pro registr nové a nové dárce. V Plzni při odběrech nás tam bylo více dárců, je to jediné místo v republice, kde k tomu finálnímu odběru dochází. Jsme v kontaktu," dodává Veronika Heveriová. Ještě nyní, půl roku od darování životadárných buněk, je sledována lékaři. „Chodím na krevní obraz a beru to tak trochu jako bonus, že jsem zadarmo pod takovým drobnohledem, kdy mi vždy potvrdili, že jsem zdravá," dodala na závěr.
