Březno u Chomutova – V pátek dopoledne se v severočeské krajině ozvala silná rána, která definitivně ukončila "život" velkostroje KU800, známého jako Březenský drak. Padl k zemi pod řízeným odstřelem – přesně jak střelmistr naplánoval. Pro stovky lidí to byl symbolický okamžik, pro některé dokonce velmi osobní.
„Loučil jsem se s kámošem,“ říká průvodce Karel Karlos Hanzlík, jenž v posledních šesti letech provázel návštěvníky po strojovně, kabinách i kovových ochozech stoje. Činnost na stroji byla ukončena v roce 2013, následně se stroj proměnil v "draka" a sloužil jako nepřehlédnutelná atrakce. „Bylo to hodně dojemné. Nejen symbolické, ale krásné rozloučení s mým kámošem," říkal se slzami v očích.
Karla Hanzlíka, který šest let dělal na Březenském drakovi průvodce, odstřel velmi dojal. Foto: jip
Hanzlík v době těžby sice na KU800 přímo nepracoval, ale pohyboval se s menší technikou v jeho sousedství téměř 40 let. Do role průvodce se dostal díky náhodě – kolega mu dal příležitost, a on si ji zamiloval: „Nechtěl jsem. Ale jak jsem do toho jednou šel, chytlo mě to. Nabíjí mě být mezi lidmi, na tom obřím stroji. To se nedá popsat.“
Tisíce tun železa, stovky metrů historie
Velkostroj KU800 začal v dole Nástup Tušimice sloužit v roce 1979. S jeho rozměry – 56 metrů výšky a přes 110 metrů délky – jej nešlo v krajině přehlédnout. Váha dosahovala až 4200 tun.
Stroj, který šel v pátek 6. června 2025 k zemi, má ještě své funkční dvojče. Foto: jip
Odstřel si nenechal ujít ani pamětník Václav Truneček, který na KU800 pracoval od roku 1980. „Na tom bagru jsem dělal asi 13 let. Od svého mládí, to znamená od 23 let. Začal jsem jako elektrikář a pak jsem dělal bagráka, střídače... A pak jsem šel do technické funkce. Těžařství se časem změnilo. Dřív nás byla velká parta. Ze začátku nás na směně pracovalo třeba 40 lidí. To to tu žilo. Ke konci už jen 20. To je holt pokrok, který přináší technika," poznamenal 69letý Václav. Je sice již 10 let v důchodu, ale pořád pracuje. Jeho potomci se již věnují jiným oborům.
Konec éry velkostroje KU800 si nenechal ujít ani Václav Truneček (uprostřed) a jeho dva kolegové. Před odstřelem společně vesele vzpomínali na osmdesátá léta, kdy na stroji (za nimi v pozadí) pracovali. Foto: jip
Výbuch, který řeže – technologie v hlavní roli
O samotný odstřel se postarala společnost Kovodemont a její střelmistr Petr Mikula. Jak vysvětlil předseda představenstva Martin Miller, šlo o mimořádně náročnou a citlivou operaci, která trvala skoro dva měsíce. „Konstrukce byly tak masivní, že by je běžná demoliční technika nezvládla. Všechno museli zvládnout paliči, kteří pomocí plynu odřezávali jednotlivé části poctivě ručně.“ Až pak se mohlo přistoupit k demolici pomocí výbušnin.
Technický vedoucí odstřelu Petr Mikula a předseda představenstva společnosti Kovodemont Martin Miller si po této akci mohli odškrtnout společný úspěšný odstřel velkostroje. Foto: jip
Použit byl moderní systém výbuchového řezání. Střelmistr Petr Mikula popsal, že do stroje bylo umístěno 18 speciálních náloží typu Semtex Razor, které místo klasického trhání ocel přesně přeříznou. „Uvnitř je měděná vložka, která se výbuchem roztaví. A ta roztavená měď projede železem jako nůž máslem. Výsledek? Přesný řez, žádné létající kusy.“
Celý kolos se zhroutil přesně podle plánu – do vyznačeného prostoru. Tlaková vlna byla minimální, hluk slyšitelný ovšem až do Chomutova.
Odstřel sledovali pracovníci i ze střechy pár set metrů vzdálené budovy. Foto: jip
Další měsíce bude drak mizet po částech
Odstranění zbytků zabere ještě 7 až 8 měsíců. Zhruba 600 tun železa je už pryč, zbytek čeká rozřezání a odvoz do šrotu. Náklady na likvidaci se pohybují kolem 15 až 20 milionů korun. „Šrot se využije ve slévárnách, až 90 % jej odprodáme do Německa. Je to pro nás blíž, než kdyby se to vozilo do Ostravy," vysvětlil Martin Miller. Společně se střelmistrem to byl jejich již sedmý odstřel velkostroje. „Dříve se některé části strojů ještě používaly jinde. Jenže dnes, jak už se těžba utlumuje, jde vše do šrotu," uzavřel Martin Miller.
