Zima se zdviženou sukovicí stále posílá Jaro k zemi, tisíce hrdel na stadionu řve jako jeden muž. Bí-lek ven. Není to v Číně a nikdo nevyvolává jméno místního střelce. To jen zklamaní fanoušci v Olomouci chtějí represi za peníze, které utratili za lístek na kvalifikační zápas. A Bílek stojí a čumí.
"Nechápu jak se to mohlo stát," vysvětluje po zpackaném zápase s Dánskem trenér Bílek. " Taktiku jsem naordinoval jasnou. Žádné výlety do soupeřovy šestnáctky. Jiráček to měl pohlídat, aby se balón nedostal k útočníkům. Vždyť ten Lafata je schopnej celej zápas střílet. A Vydra? Ten si dokonce chodí pro míče až do obrany. Takhle to přeci nejde. Nastřílíme pět gólů a příště to budou chtít fanoušci zopakovat."
Jeden by řekl, že hlavní náplní trenéra reprezentace, je vybrat si takové mužstvo, aby mohl vyhrávat a dělat radost fanouškům. Jenže druhý (a to pravděpodobně nebude fanoušek), by oponoval, že to stačí nějak uválet na postup a rozdělit si bakšiš. I to bude jeden z důvodů, proč se reprezentační dinosauři postavili za trenéra. Čech, který dávno neoslňuje ani za obranou Chelsea. Pan "bebíčko" Rosický, který je sice ještě stále fotbalista par excellence, ale pomalu se měnící na "para". Zmatkař Plašil, herec Limberský, neviditelný Sivok a chybující Kadlec. Obrana děravá, záloha bez mozku a útok bez práce. Není divu. Kdo by se stavěl proti trenérovi, který po vás nic nechce, natož vyhrát. V klubu na tribuně, v repre tvoříte. A to nemusíte mít ani obě nohy. A za ty prachy?
Akorát by si měli chlapci uvědomit, že mají lvíčka na prsou. A mohlo by se to změnit na šlápotu na zadnici.
