Ústecký kraj - Problematiku dětí a dospívajících zneužívajících alkohol a THC z pohledu klinické praxe rozebrali odborníci Krajské zdravotní. Primářka MUDr. Renata Přibíková z Dětského a dorostového oddělení lůžkové části děčínské nemocnice a Mgr. Ondřej Sklenář z Adiktologické ambulance pro mladistvé v litoměřické nemocnici.
Tématem jsou návykové látky, okolnosti hospitalizací i zdravotní rizika spojená s těmito stavy. Pozornost věnují také mezioborové spolupráci a zátěži, kterou tyto případy představují pro zdravotnický personál. Rozhovory se dotýkají otázek prevence, připravenosti zdravotního systému na tento trend a podnětů pro rodiče i pedagogy. Tématem Krajská zdravotní podporuje osvětovou kampaň Suchej únor, vybízející k měsíční abstinenci.
Dětská oddělení nejsou připravena na příjem intoxikovaných a agresivních nezletilých pacientů, říká MUDr. Renata Přibíková
Často se na vašem oddělení setkáváte s intoxikovanými mladistvými a jaké látky u nich dnes převažují? Zaznamenáváte v poslední době nárůst těchto případů?
Na našem oddělení evidujeme jednoho až dva intoxikované mladistvé týdně. Počty jsou stabilní, nepozorujeme nárůst. Intoxikují se nejčastěji alkoholem, v poslední době bývá obvyklá kombinace alkohol a THC.
Jakých věkových kategorií a sociálních vrstev se intoxikace nejčastěji týká, vidíte rozdíly mezi chlapci a dívkami?
Intoxikované děti jsou ve věku 12-17 let, nejvíc jich je kolem věku 15-16 let s mírnou převahou chlapců. Občas se stává, že děti pijí společně se svými rodiči. Nejmladší dívence byly 4 roky. Opila se s rodiči vínem.
Za jakých okolností se mladiství nejčastěji dostávají do nemocnice a kdo je obvykle přiváží?
Nejčastěji je přiváží rychlá záchranná služba společně s policií.
S jakými zdravotními potížemi nebo zraněními jsou mladiství pod vlivem návykových látek nejčastěji hospitalizováni a setkáváte se i s opakovanými příjmy stejných pacientů?
Jedná se nejčastěji o prostou intoxikaci. Někdy k tomu diagnostikujeme různé druhy poranění, často otřes mozku po pádu na hlavu. Výjimečně se stane, že se pacient vrací opakovaně, ale není to časté.
Jaký je postup při přijetí intoxikovaného mladistvého pacienta a s kým v těchto případech spolupracujete či koho informujete?
Při přijetí mladistvého máme oznamovací povinnost, kterou nám ukládá zákon o sociálně právní ochraně dětí a zákon o zdravotních službách, kdy musíme prolomit povinnou mlčenlivost a informovat OSPOD prostřednictvím písemného záznamu a magistrát města. Rodiče informujeme při přijetí dítěte do nemocnice automaticky.
Péče o tyto pacienty je náročná pro personál, zejména pokud jsou agresivní nebo nespolupracující, vybavíte si nějaký extrémní případ?
Péče o intoxikované dětské pacienty je náročná z toho důvodu, že jsou často agresivní a nelze je tedy přijímat na běžná dětská lůžková oddělení právě z důvodu bezpečí ostatních pacientů. Každý případ je jiný. V poslední době pozoruji, že zejména syntetické THC vyvolává zvláštní symptomy, kdy jsem se setkala s katatonním stavem, který byl zřejmě vyvolán syntetickou drogou. Pacient byl současně velmi agresivní a policie jej přivezla na urgentní příjem, neboť demoloval zařízení restaurace. Nakonec si ho převzala záchytná stanice. Agresívní pacienty je třeba kurtovat, ve výjimečných případech, které jsme zažili i intubovat, pokud jim selžou životní funkce.
Je český zdravotní a sociální systém dostatečně robustní a připravený na práci s mladistvými pod vlivem, co z toho podle vás funguje – prevence, represe, nebo osvěta, terapie?
Žádná dětská oddělení nejsou připravená na příjem intoxikováných a agresivních dětských pacientů. Podle mě nefunguje osvěta ani prevence. S dětmi se málo hovoří o nežádoucích účincích alkoholu, což je droga pro děti běžně dostupná a společensky tolerovaná. Navíc s běžným a častým užíváním těchto drog dospělou populací mají děti pocit, že je samozřejmé a normální tyto drogy užívat. THC je v poslední době drogou dětmi běžně užívanou. Když se dotazujeme, co jiného dítě k alkoholu požilo, dítě odpoví, že „jen THC“.
Intoxikace mladistvých končící hospitalizací jsou jen špičkou ledovce
A nejúčinnější léčba je ta, ke které nemusí nikdy dojít, říká Mgr. Ondřej Sklenář, adiktolog z psychiatrické ambulance nemocnice v Litoměřicích, který popisuje problematiku prizmatem své praxe. Zatímco lůžková oddělení a urgentní příjmy se zaměřují na řešení akutních intoxikací a jejich zdravotních dopadů, adiktologická ambulance představuje druhý, méně viditelný pól péče. Z klinické praxe vyplývá, že intoxikace končící hospitalizací jsou pouze špičkou ledovce. Většina rizikového užívání alkoholu a konopných látek u mladistvých probíhá dlouhodobě skrytě, bez kontaktu se zdravotním systémem. Alkohol a THC jsou přitom dětmi často vnímány jako běžné a málo rizikové látky, což podporuje časné experimentování. Ambulantní adiktologická péče tak hraje zásadní roli pro zachycení problému v rané fázi, v práci s rodinným prostředím a v prevenci opakovaných intoxikací i rozvoje závislosti.
S problematikou intoxikací u dětí a dospívajících se setkáváte ve své adiktologické ambulanci, čím se vaše práce liší od lůžkové péče?
Pracuji v ambulantní adiktologické péči, tedy jiném režimu než lůžková oddělení či urgentní příjmy. Pacienti ke mně docházejí objednaní, nejčastěji na doporučení pediatra, školy, OSPOD nebo po hospitalizaci. Nejde o akutní stavy, ale o navazující odbornou péči.
Velkou část klientely tvoří děti a dospívající v doprovodu rodičů, kde pracujeme rodinně-terapeuticky. Neřešíme jen užívání návykových látek, ale i rodinné vztahy, školu a psychický stav dítěte. Právě zde je prostor pro včasnou intervenci ještě před rozvojem závislosti či opakovaných intoxikací.
Jaké látky a vzorce užívání u dětí a dospívajících nejčastěji pozorujete?
Nejčastější je alkohol a konopné látky, často v kombinaci, dále kratom. To odpovídá datům studie ESPAD 2024, podle nichž má s alkoholem zkušenost přes 90 % českých šestnáctiletých a ČR patří k zemím s nejvyšším podílem užívatelů konopí u dospívajících.
Znepokojující je bagatelizace rizik, zejména u THC. Děti často vnímají konopí jako neškodné. Navíc roste dostupnost vysoce potentních a syntetických forem THC, které mohou vyvolat úzkosti, dezorientaci či agresivitu a vést k akutním stavům vyžadujícím hospitalizaci.
Můžete popsat typický profil dítěte nebo dospívajícího v adiktologické ambulanci?
Obvykle jde o děti ve věku 13–17 let s rizikovým užíváním, nikoli ještě závislé. Často se jim přidružují úzkostné či depresivní symptomy, školní potíže a rodinné konflikty.
Právě tato skupina je nejlépe ovlivnitelná. Při včasném zachycení je vysoká šance zabránit dalšímu užívání i rozvoji závislosti v dospělosti.
Jak hodnotíte připravenost systému v oblasti prevence?
Primární prevence dlouhodobě selhává, přestože existují kvalitní strategické dokumenty. Problémem je slabá realizace v praxi. Prevence je často jednorázová, nesystematická a bez návaznosti.
Jednorázové besedy bez dlouhodobé práce s dětmi, rodiči a školami nemají reálný dopad. Financování je nedostatečné a v roce 2025 navíc některé preventivní programy zanikly, což je velmi problematické.
Jakou roli hrají rodiče a rodina?
Rodina je klíčová. Děti citlivě vnímají, co je považováno za normální. Pokud je běžné užívání alkoholu u dospělých bez reflexe rizik, je pro ně obtížné přijmout varování. Setkávám se s bagatelizací užívání alkoholu u dětí ze strany rodičů, přestože data jasně ukazují, že časná zkušenost s alkoholem zvyšuje riziko problémového užívání později.
Co by bylo potřeba změnit, aby k intoxikacím docházelo méně často?
Je nutný posun od řešení důsledků k systematické prevenci. Pokud stát nezačne investovat do kvalitní primární prevence, dostupné ambulantní péče a mezioborové spolupráce, budou se akutní případy opakovat. Z adiktologického hlediska platí, že nejúčinnější léčba je ta, ke které nemusí nikdy dojít. Každé dítě, které díky včasné intervenci neskončí na urgentním příjmu, je úspěchem.
