Obchodní centrum Pivovar v Děčíně se na jeden den proměnilo v arénu plnou šipek, emocí a ocenění. Uskutečnilo se zde slavnostní zakončení šipkové sezony, na které dorazily desítky hráčů z Ústeckého a Libereckého kraje. V programu nechyběly turnaje, slavnostní vyhlášení nejlepších ani los o finanční odměny.
„Teď tady proběhlo nejdřív vyhlášení nejaktivnějších hráčů, což vítěz – famózních 217 účastí během jednoho roku, spíše deset měsíců na turnajích – a pak dalších čtrnáct. Takže patnáct odměněno třemi tisíci. A potom byl volný los. To znamená ze všech přítomných a zúčastněných nominovaných padesát lidí. Dvanáct žen, 38 mužů dostalo tři tisíce,“ popsal Jiří Minařík, předseda Severočeského šipkového svazu.
Nejvíce účastí – již zmíněných 217 – měl Libor Sedlmajer z Libereckého kraje. Jak to dokázal? Prý hlavně díky dostupnosti tréninkových míst.
„Každej den. Protože u mě v okolí jsou čtyři hospody. Takže já to mám od jakoby z domova, jakoby bych to řekl v pantoflích. Takže to, že pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota,“ popsal se smíchem.
Druhý den programu patřil bilancování soutěžní sezony. Hodnotily se výkony od divizí až po extraligu, rozdávaly se poháry za celoroční soutěže Severočeský cup i Rivality Cup – tradiční duel mezi Ústeckým a Libereckým krajem.
Pro mnohé šipkaře ale nejde jen o soutěžení. Šipky jsou pro ně především životní styl.
„Životní styl, zábava, odreagování a myslím si, že tohle kamarádství party – děláme šipkové kempy. Myslím, že to je takhle pro plno hráčů,“ říká Jiří Minařík.
Mezi oceněnými nechyběla ani loňská vítězka Jackpot Cupu Žaneta Rödlová. Šipkám se věnuje naplno.
„Šipkový sport pro mě znamená hodně. Je to můj velký koníček. Věnuji se tomu, trénuji denně jako celkově šipky. Je to můj život,“ uvedla.
Na akci dorazil také Jiří Kalášek, vítěz stejného poháru z loňského roku. I on má šipky rád, ale upřednostňuje klidnější tempo.
„Pro mě šipky znamenají relax. Miluju ten sport, a hlavně dobrá parta lidí v kolektivu, se kterým vlastně já se zdržuju,“ svěřil se.
Finále sezony potvrdilo, že šipky nejsou jen sportem přesný ruky, ale i pevných přátelství. I když se rozdaly poháry a peněžní odměny, největší hodnotu si hráči odvezli ve vzpomínkách, zážitcích a touze zase brzy stát u terče.
