Pondělí 25. květen 2020
Svátek má Viola

ROZHOVOR: Před pár dny se mi ozvala jedna paní. Od školy jsme se neviděly, myslela jsem podle fotek na sociálních sítích, že žije ve spokojeném manželství. Když mi ale začala vyprávět svůj příběh, bylo mi jasné, že všechno je jinak. Vyprávěla mi totiž příběh ženy, kterou několik let týral její manžel. Jako jedna z mála se rozhodla od něj odejít.

Neprozradíme její totožnost, říkejme jí třeba paní Alena. Tohle je její příběh.

1. Jak a kdy jste se s manželem poznali?

Poznali jsme se před 7 lety, když jsem tehdy volala svému synovi záchranku, protože měl silné bolesti břicha.

2. Když jste se poznali, měla jsi už tři děti z předchozího vztahu. Jaký byl na začátku vztahu? Projevoval se vůči vám nějak agresivně?

Ze začátku se k nám choval velice hezky. My tenkrát bydleli v panelovém domě, kam za námi často docházel a později i přespával. Chodil s námi na procházky. Působil na mě jako rodinný typ muže. Ale pravda je, že každá procházka končila v hospodě u piva a večer ještě do sebe vyloženě lil víno. Děti spolu nemáme. A agresivně se taky nechoval.

3. Kdy nastaly první problémy?

První problémy nastaly, když jsem přišla na manželovo nevěru a lži. Tak prolhaného člověka jsem nikdy nepoznala. Rád vyhledával promiskuitní ženy. Jednu jsem i vyhledala a byla jsem vyloženě v šoku.

4. Jak se jeho násilí vůči vám stupňovalo?

Jeho násilné ať fyzické či psychické chování začalo pomalu, plíživě a já si myslím, že tím jsem byla k tomu odolnější. Co se týká dětí, hrubě se k nim choval, když jsem byla v zaměstnání. Když jsem byla na noční, vypínal jim elektriku, světlo, internet. Častokrát bez důvodu vcházel do jejich pokojíčku a tím je budil. Křičel na ně, vyhrožoval a naznačoval úder rukou. Mluvil na ně vulgárně. Co se týče chování ke mě, byla tam žárlivost, častokrát v domnění, že jedu za jiným mužem mi bránil opustit dům. Schovával mi klíče od auta, abych nemohla odjet. A když už jsem se dostala ven a seděla v autě a chystala se odjet, stalo se mi, že mi stoupl přes auto. Dokonce jednou na mě vytáhl lopatku, kterou mi pak zasekl do auta. Taky se mi stalo, že vytáhl kanystr s benzínem a vyhrožoval, že se polije a zapálí. Bylo toho víc, ale to by byly nekonečné řádky.

5. Co všechno tobě a dětem dělal?

Jeho agresivní chování se stupňovalo, a to častostí a intenzitou. Začal víno a pivo prokládat tvrdým alkoholem. Chodil po domě z ničeho nic začal rozbíjet talíře, rvát dvířka od skříní, vyhrožoval. Běhal a dupal po schodech, mluvil si pro sebe. Choval se tak, že jsme začali mít z něho opravdu velký strach. Před mou nezletilou dcerou chodil nahý. Když jsem ho upozornila, že se mi tohle chování nelíbí, jen se mi vysmál. A protože mě už jednou uhodil, věřila jsem, že by byl schopný mi ublížit znovu.

6. Musela zasahovat policie?

Ano, policie musela dvakrát zasahovat, po třetí už byl vykázán. Poprvé to bylo, když jsem byla na noční a on měl na konci roku vánoční firemní loučení. Vrátil se pozdě večer, děti už spaly. Byl hodně opilý. Když vešel do domu, začal do všeho kopat, řvát, vyhrožovat, dětem vypnul nahoře v patře elektriku. Pak jim vstupoval do pokoje a urážel je. Děti byly vyděšené, jak byly rozespalé, nevěděly, co se děje. Zavolaly mi do práce. Bylo to hrozný, slyšet vlastní děti, jak hystericky pláčou a nemůžete jim pomoct. Popsaly mi situaci, jaká v domě byla. Neváhala jsem a volala policii. Podruhé pak z ničeho nic začal opět rozbíjet nábytek, mlátit do všeho. A potřetí už ho policisté odvedli, protože vytáhl na děti nůž, který, naštěstí, zabodl do jídelního stolu.

7. Jak jsi to snášela? Hledala jsem pomoc?

Snášela jsem to velice špatně. Cítila jsem bezmoc, zoufalství a na druhou stranu vztek a nenávist k bývalému manželovi. Cítila jsem se jako uvězněna v nějaké bublině, ze které jsem nemohla ven.

8. Několikrát jsi po napadení manžela musela vyhledat lékařskou pomoc (redakce má k dispozici kopie lékařských zpráv) Proč jsi na něj nepodala trestní oznámení?

Uhodil mě jednou. Jinak do mě strkal. Nebo vytáhl šroubovák nebo cokoliv měl po ruce a vyhrožoval, že to do mě zabodne. Proč jsem to nenahlásila? Protože jsem se styděla a taky bála, že mi nikdo neuvěří.

9. Jaká je situace nyní?

Situace je nyní taková, že každým dnem se může vrátit zpět do domu. Soudkyně, která rozhodovala o dalším prodloužení předběžného opatření rozhodla tak, že můj požadavek zamítla s tím, že nevidí důvod dalšího prodloužení. Že si nemyslí, že odpůrce je nebezpečný a že věří, že budeme schopní celou situaci v klidu řešit. Ještě ho poučila, co se týče zastrašování dětí nožem, jak ona to nazvala, že příště má odpůrce zachovat chladnou hlavu, protože toto „strašení nožem“ by mohlo mít špatný psychický dopad na děti. A tato celá situace by se prý mohla opakovat. Tím myslela vykázání od policie, atd. Jenže my máme strach! Máme strach, že příště může ten nůž vrazit do někoho z nás.

10. Jak celou situaci vnímají a zvládají děti?

 Když jsem oznámila dětem, že se může vrátit, a opakovala věty, co zazněly u soudu, dcerka se sebrala a mlčky odešla do svého pokoje a do večera nepromluvila. Syn si sedl na zem a začal plakat, že se ho bojí a že nechce, aby se vrátil.

 11. Co bude následovat? Rozvod? Nové bydlení?

S manželem jsme se rozvedli v říjnu loňského roku. Co bude následovat dál? Důležité je pro mě teď vyřešit bydlení. Musím prodat dům, zbavit sebe a bývalého manžela z dluhů, které nás oba vážou k domu a pak se podělit napůl a jít si každý svou cestou. To chci já. Bývalý manžel to ale odmítá, takže to nebude jednoduché. Věc proto řeší můj advokát.

12. Je něco, co bys chtěla vzkázat ženám, které jsou v podobné situaci jako jsi ty?

Je to strašně těžké postavit se a bojovat o svá práva, zvlášť když z vás soud udělá darebáka a z dětí nevychovance, který si to zasloužily. Na konci verdiktu pak jenom posloucháte, jaká práva má on .... on měl právo úplně na všechno a kde jsou moje práva? Práva mých nezletilých dětí? Kdo je - nás má ochránit, než soud - stát? Já bojovala u soudu, bojovala jsem za své děti, ale zbytečně. Co vzkázat ženám ve stejné situaci jako jsem já? Policie přijela, pomohla, udělala svou práci. Pak osud můj a mých dětí byl vložen do rukou soudu. Ale bohužel, tam jsem pomoc nenašla. Mě osobně hodně pomohlo se svěřit a svůj příběh zveřejnit. Podělit se o to i s ostatními.

Aktuálně

Lidé

Co se chystá

Tipy na výlet

Zajímavosti

Ústecký kraj

© 2012 - 2018 | E-usti.cz | Linelab.cz TOPlist

Webové stránky skupiny používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací